Plemeno
Velký švýcarský salašnický pes
Velký švýcarský salašnický pes je nepochybně potomkem původních psů, chovaných na území Švýcarska. Původ těchto psů sahá hluboko do minulosti. Vzhledem k odlehlosti jednotlivých údolí ve švýcarských horách žilo Švýcarsko více méně stranou světové historie. Během let - v souvislosti s tradičním způsobem života a práce sedláků - vznikaly prostřednictvím primitivního výběru pro chov a následkem příbuzenské plemenitby místní typy psů. Nelze hovořit o nějakém čistokrevného chovu, ten byl zahájen teprve ve 20. století.
V 18. a 19. století byl velký řeznický pes rozšířen po celé Evropě. Všude to byli silní psi s krátkou, patrovou srstí a téměř ve všech případech se jednalo o hnědé, žluté nebo černé psy s bílými a hnědými znaky. Tito psi sloužili jako pomocníci a průvodci sedlákům, pastevcům na salaších, řezníkům a trhovcům. Hlídali dvory a domy, byli společníky a ochránci svých majitelů a jejich rodiny, uplatňovali se jako honáčtí psi, střežili dobytek na pastvě a především tahali různé náklady na vozících či saních.
Využití velkých švýcarských salašnických psů utvářelo i jejich povahu. Dodnes jsou to silní, pohybliví psi, vytrvalí a odolní proti rozmarům počasí, nenároční na péči. Jsou velmi inteligentní, rychle se učí, mají neustálou chuť pracovat, jsou vyrovnaní a klidní, ale přesto jsou vynikajícími a neúplatnými hlídači. Albert Heim dokonce v této souvislosti vyslovil přesvědčení, že „velký švýcarský salašnický pes je ze všech plemen psů pravděpodobně nejlepším, nejohleduplnějším, nejinteligentnějším a nejspolehlivějším hlídačem“.
Velký švýcarský salašnický pes se velice dobře snáší s ostatními zvířaty, nemá výrazný lovecký pud a bezdůvodně neštěká. Je to citlivý a oddaný pes a vyžaduje velkou pozornost. Potřebuje být nablízku svým lidem, sdílet pánův domov a podílet se na jeho životě.
Standard plemene: http://www.kssp.cz/Plemena/Velky-svycarsky/Standard/Standard_VSP.aspx
Entlebuchský salašnický pes
V roce 1889 se v časopisu Zentralblatt für Jagd - und Hundeliebhaber (Ústřední listy milovníků myslivosti a psů) objevil článek o entlebušském salašnickém psu, jehož autorem byl E. Bauer z Aarburgu. Entlebušští psi nebyli ještě žádným čistokrevným plemenem, patřili k velkému množství bezejmenných psů sedláků. Říkalo se jim podle prostředí, ve kterém žili, vesnický, venkovský nebo prostě honácký pes.
Bauer ve svém článku píše: „Nejvíce oblíbený a ceněný je entlebušský pes u salašníků a malých obchodníků s dobytkem. V našem kraji zcela a ve všech ohledech převzal úlohu ovčáckých psů. Velikostí se podobá malému honiči. Vzhledem ke své výšce působí kompaktně, má silný, válcovitý trup a zcela rovnou hřbetní linii… Entlebušský pes je neobvykle živý a temperamentní, nezná únavu a jeho oříškově hnědé, inteligentní oči sledují pána a snaží se porozumět každému jeho přání; rovněž je u něho charakteristicky vyvinutý pud doprovázet pastýře a stádo a je na něm patrné, že to dělá rád. Štěkot je málo slyšitelný a slabý. V uplynulém létě jsme mohli obdivovat inteligenci těchto psů za normálních povětrnostních podmínek a na salaších vysoko v horách. Na pouhý pokyn salašníka přiváděl jeden takový pes nehlučně a bez kousání zaběhlé kusy nazpět do stáda, protože dobytčata byla oslepena čerstvě napadaným sněhem. Salašníci si takové psy považují a dobře s nimi zacházejí.“
Ve standardu plemene se uvádí, že entlebušský salašnický pes je živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný pes, je dobromyslný a na své rodině velmi závislý. K cizím se chová mírně nedůvěřivě. Podobně jako ostatní plemena salašnických psů je i on znám svojí láskou k dětem a lovecké sklony jsou mu cizí.
Použití tohoto plemene je opravdu široké, uplatní se jako stopař či hlídač domu, vyhovuje mu výcvik poslušnosti, záchranářský výcvik, canisterapie, agility, flyball a nespočet dalších psích sportů.
Z valné většiny platí to, co je uvedeno ve standardu. Existují však i výjimky, což bývá většinou zaviněno nesprávnou výchovou. Ale i v takovém případě existují vhodná řešení. Věnovat se s entlebušským salašnickým psem pracovnímu výcviku nebo se s ním věnovat aktivnímu kynologickému sportu nám nepochybně přinese mnoho radosti. Toto plemeno je, stejně jako ostatní plemena salašnických psů, výborným rodinným psem. Entlebušský salašnický pes si rozumí s dětmi stejně dobře jako s ostatními psy. Díky jeho malému vzrůstu a krátké srsti je péče o něj snadná. Nikdy však nesmíme entlebušského salašnického psa zneužívat jako módního psa. Potřebuje své úkoly a co nejužší kontakt se svojí rodinou, potřebuje dostatečnou a ranou socializaci, kdy jej od štěněte budeme zvykat na nejrůznější situace, na kontakt se psy, jinými zvířaty i cizími lidmi, budeme ho brát pokud možno všude s sebou.
Entlebušský salašnický pes potřebuje vyrovnaného, důsledného, sportovně založeného pána, který mu dá odpovídající zaměstnání. Pak se stane entlebušský salašnický pes tím nejlepším společníkem, jakého si dovedete představit a zvládne jakékoli situace – v nejhustším městském provozu i na louce při hře s ostatními psy.
Standard plemene: http://www.kssp.cz/Plemena/Entlebuchsky/Standard/Standard_ESP.aspx